V CHS Nest jsme dvě, Bára Kohoutová a Lenka Řezková.

 

Jak to začalo?

 

Jednoho dne mi (Lence) umřel králíček a dlouho před tím, než umřel jsem chtěla křečka. Když králíček umřel, mamka mi řekla, že mi koupí křečka. Když jsme jeli k babičce, tak jsme se stavili ve zverimexu, kde jsem si vybrala krásného syrského křečka a dala jsem mu jméno Ferda. Po pár dalších měsících jsem si koupila dalšího křečka - mého prvního džungaráčka v životě a dala jsem mu jméno Piškůtek. Piškůtek asi za dva roky umřel. Pak postupem času umřel i můj nejoblíbenější křeček Ferda. O Vánocích v roce 2007 jsem dostala dalšího křečíka jménem Piškůtek II., měla jsem z něho obrovskou radost. V tu chvíli se Bára rozhodla, že chce také křečka a v červenci roku 2008 jsme si přivezli od jedné kamarádky 2 křečky. Já jsem si vzala samečka a dala jsem mu jméno Ťapáček, Bára si vzala samičku a pojmenovala ji Lilli. Když jsem byla na dovolené v Itálii a o zvířátka se starala sousedka, tak Piškůtek II. ve věku 2 let a 3 měsíců umřel. Další měsíc jsme si koupili s Bárou dohromady křečici Hrabušku, která měla na jaře s Ťapáčkem miminka. O prázdninách mi babička koupila samičku Kytičku a samečka křečíka Roborovského Rowoborčáka. Poté nám umřela Hrabuška, když jsme byli na táboře (nechtěla vůbec jíst, mamka se o ní starala jak mohla, ale nakonec to nepomohlo). Bára si vzala vnouče Hrabušky a Ťapáčka (Toby). A 18.11.2011 umřel Ťapík (můj nejoblíbenější džungaráček a stejně jako na Ferdu na něj nikdy nezapomenu. Ferda a Ťapík byli oba dokonalí.).

 

Dále jsme se pak zůčastnili výstavy křečků a křečíků od ČKK a rozhodli jsme se, že se chceme stát chovatelskou stanicí. Ještě než jsme se stali CHS, vzali jsme si našeho prvního čistokrevného křečíka džungarského z Chovatelské stanice Bavlnka - Denyho.

 

 

 

 

Kromě křečíků máme doma ještě:

 

Bára - 2 králíčky, pískomila, andulku, burunduka

  Lenka - burunduka, 4 pískomily, 2 potkanky, psa, kočku, 2 králíčky